Informační servis

Pátek

V pátek odpoledne jsme se sešli na autobusovém nádraží, jakmile dorazili všichni opozdilci, vydali jsme se na autobus. V autobuse jsme si povídali, a tak nám cesta rychle utíkala. Po příjezdu a chvíle pěší chůze jsme dorazili na boudu jménem Kondoři. Na ní jsme se utábořili na následující víkend. Dali jsme si véču a chystali se pomalu na kutě.

V tu chvíli za námi přiběhla Anit a řekla nám, že se ztratila Verunka a Pája. Rozdělili jsme se na dva týmy (mladší/starší) a vydali se je hledat.

Mladší po chvíli hledání objevili Verunku, která spadla ze stráně a vymkla si kotník. Úspěšně jí podali první pomoc a odvedli jí do boudy.

Starší po chvíli hledání našli Páju, která spadla ze skály a byla v bezvědomí. Podali jí první pomoc, masáž srdce a umělé dýchání, a zavolali sanitku.

Po našem prvním zásahu této výpravy se všichni vydávají do říše snů.

Sobota – ráno

Další den nás probudili první sluneční paprsky. Po rozcvičce (přiřazování pojmů na správná místa lidského těla), snídani a spáchání ranní hygieny, za námi přijela zdravotnice Kristýna z Červeného kříže.

Ta si s námi celé dopoledne povídala o první pomoci, učila masáž srdce a taky jsme si s ní zkusili ošetřit nějaká zranění.

Po Kristýnině odjezdu jsme měli obídek a následně polední klid.

Odpoledne

Jakmile se zapískal konec poledního klidu, rozdělili jsme se do týmů a vydali se na různá stanoviště.

Na prvním byla Pája, která se pořezala nožem. Na druhém byl Karotka, který se popálil ohněm. Na třetím byla Křéča, která nás učila podávat masáž srdce dětem a batolatům.

Dalším bodem byla operace. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, první ta, co chtěla operovat, si oblékla pláště, roušky a rukavice a rozdala si role. Druhá ta, co operovat nechtěla, dostala různé límce a dlahy na vyblbnutí.

Před začátkem operace jsme si dali sváču, abychom se posilnili a pak započala operace. Pacienti byli celkem tři a každý měl v jedné končetině něco, co tam nepatřilo. Naším úkolem bylo to najít. Po nějaké chvíli byli všichni pacienti úspěšně ošetřeni.

Následovala večeře a jako večerní program jsme hráli bludičky a Anit nám pouštěla opravdové telefonáty záchranářům.

Po posledním telefonátu jsme se vydali na zasloužený spánek.

Neděle

V neděli ráno jsme vstali, zabalili si, nasnídali se a vydali se uklidit boudu i její okolí. Když bylo vše uklizeno, tak jsme si dali obídek, chvilku si odpočinuli a vydali jsme se na autobus. Autobus nás dovezl do Jihlavy. Tam proběhl poslední nástup této výpravy a všichni jsme se rozešli domů.

Barča (vydra)

Jako obvykle jsme se setkali na nádraží, kde jsme ze správy zjistili, že v zemi Xadie potřebují pomoc, temnota téměř pohltila vše. Šli jsme nevěděli kam, když v tom jsme uviděli oheň svíčky před námi na cestě. Tam na nás čekali dvě Elfky, Lyra a Amáta. Řekly nám, že máme štěstí že jsme v pořádku, protože jsou kolem nás draci, v tichosti jsme došli na základnu. Potřebovali jsme materiály na cestu do minulosti, abychom vrátili hvězdnou elfku zpět na nebe, Leolu. Proto jsme museli okrást draka, o jeho korály, jeden po druhém.

Další den jsme si ráno trénovali střelbu z luku a snědli perník. V tom na hájenku zaútočil drak, rychle jsme se připravili a odcestovali do minulosti, 750 let zpátky. Elfky zůstaly v minulosti. Z dávné listiny jsme zjistili, že potřebujeme složit mocnou kostku. Pro pomoc se vydáme na Javořici, tam jsme se setkali s nebeským elfem. Ten nám dal zkoušku, po splnění jsme získali první stranu kostky a věštby kde najdeme další. Vydali jsme se k vodní ploše, na ní rostla krásná květina, uvnitř byl další část kostky a její pyl. Poté jsme šli na stříbrný vrch, tam nic. Blízko něho se nacházeli Elfi lesa, když jsme prokázali že máme dobré záměry, předali nám třetí část kostky. Dorazili jsme na Hájenku, pro dnes už jsme se nikam nechtěli vydat jen jsme čekali na večer, na možnost se potkat s bludičkami. Dali jsme si večeři, když jsme došli na blízkou loučku, začali jsme lov na bludičky, od nich jsme dostali hvězdy a pro dnes poslední část kostky.

Ráno jsme objevili, že kostka je pryč. Zhodli jsme se, že nejlépe půjde Evička, Křéča a Pája do pouště, pro další část, zatím co mi budeme hledat kostku. Díky Fáňovy jsme chytli stopu měsíčních elfů a našli je. Po domluvě jsme usmlouvali, že pokud zachráníme lektvarem jejich přítele, zakletého v minci, obdržíme kostku a její další část. Na základně na nás čekala Pája s Křéčou, řekli že Evičku si sluneční Elfové nechali dokud nebudeme mít všechny části. Úspěšně jsme uvařili lektvar a osvobodili Mušína. Měsíční Elfové nám poděkovali a dali kostku, chvíli na to přišla Evička, s poslední částí kostky a návodem, potřebovali jsme se dostavit místo, kde budou všechny základní zdroje – Hvězdy, slunce, měsíc, voda a země. Jezírko za Hájenkou bylo ideální. Když jsme se tam dostavili, čekala tam na nás Leola, děkující nám že chceme použít kostku na její záchranu. Rychle jsme složili kostku, než dorazí někdo kdo by nám to chtěl překazit. Rychle jsme utekli zpátky do budoucnosti. Tam už na nás čekali Langoše na večeři.

Další den už byli jen práce a hra na dealování vesmírných předmětů.

-Venda

Ahoj všichni!

Po jarní výpravě zůstala na Hájence tato zelená Nalgene. Majitel/ka nechť se hlásí u Křéči 😉

Pátek – večer

V páteční večer jsme se, již tradičně, sešli na Hlavním vlakovém nádraží. Když jsme nastoupili do vlaku rozjel se s námi směrem Ratov. Což pro mnohé z nás bylo neznámé místo.

Potom co jsme vystoupili, došli na boudu a dali si véču byl volný program. Hrálo se na kytaru, povídali jsme si a všude panovala příjemná atmosféra.

Sobota

ráno + dopoledne

Do nového dne nás probudilo ranní sluníčko. Jakmile jsme vstali a oblékli se, vydali jsme se ven klouzat na ledě. Když se každý sklouzl šli jsme na rozcvičku a vyčistit si zoubky. Hned, co jsme vyšli kopec, jsme si dali snídani (chleba a vajíčkovka).

Když byli všechny tácy prázdné a nikdo neměl hlad, započala výprava do jednoho lesíku. V lesíku jsme se rozdělili na 2 týmy a začali se hrát vlajky.

Po skončení druhého a posledního kola jsme se sešli a vyhlásili remízu. Jen co dozněl náš oddílový pokřik, objevil se zde zvláštní požár. Ten jsme jen s hrůzou pozorovali a jakmile přestalo hořet, jedno vlče se šlo podívat blíž. Našlo zde pozlacený chléb. Všichni jsme si začali klást jednu otázku: „Co je to zač?“

Pro jistotu se naše kroky začali vracet na naši základnu, kde na nás čekal obídek (špagety s boloňskou). Po něm byl polední klid.

odpoledne

Po odpočinku se zahájila debata o tom:

1. Co znamená ten chleba
2. Proč se tam objevil
3. Kdo by to mohl vědět

Pomalu jsme začali přicházet na spousty scénářů, jak se to mohlo stát. Ovšem, kdo by to mohl vědět nikoho z nás nenapadalo. Tedy až d chvíle, než jedno vlčátko vykřiklo: „Moje maminka říká, že tu žije trol.“ To byla trefa do černého. On totiž takový trol je hrozně starý a velký, takže by si mohl pamatovat, co se v tom lesíku stalo. Proto jsme se vydali trola vzbudit.

Našli jsme místo a začali se ho vyptávat, co se tam stalo. Řekl nám, že se tam odehrála bitva modří/červení, a nakonec tam zabili jednoho jejich vojevůdce, o kterém jsme se dozvěděli, že měl vousy a je to možná duch, protože zde za jasných nocích chodí.

Trol opět ulehl do svého spánku a my se vydali opět a zas klouzat. Mezitím ti nejmoudřejší z nás hledali ve starých knihách, jak se takový duch osvobozuje.

Následovala sváča (chleba se sýrovkou). Po svačině jsme měli opět volno – klouzali jsme se.

Jakmile odbili hodiny večer, vrátili jsme se na boudu a dali si véču. Po večeři jsme se vydali pro suroviny na lektvar, jenž byl potřeba na osvobození ducha. Když se lektvar uvařil, my se sešli u ohně a započali rituál. Když rituál skončil povedlo se nám vyvolat ducha. Řekl, že ho můžeme osvobodit tím, že budeme zpívat a tancovat okolo ohně, mít se rádi, odpouštět si a chovat se k sobě hezky. Tanec i zpěv se nesl lesem, naše přátelství bylo cítit tak, že bylo skoro viditelné a naše srdce byla v tu chvíli čistá jako čerstvě napadlý sníh.

Během tance se okolo nás začala rozsvěcet světélka. Když dozněly poslední tóny našeho zpěvu, duch opět promluvil. Poděkoval nám a odešel do věčných lovišť.

My jsme pak měli volný večer. Všichni byli spokojení, a i přes to, že se docela křičelo, byl všude cítit klid.

Když hodiny na stěně začali ukazovat až nekřesťanský čas, my byli posláni do říše snů.

Neděle – celý den

Ráno jsme vstali, zabalili si věci, dali si rozcvičku vyčistili zoubky a dali si snídani (chleba – šunka, marmeláda, sýrovka + zelenina).

Po snídani a klouzání jsme pouklidili boudu i její okolí, nanosili dřevo, dali si obídek (těstovinový salát), trochu zrelaxovali a vydali se na vlak.

Když jsme dojeli na nádraží čekali tam již naši opatrovníci.

Barunka

Jako každý rok jsme se po Vánocích vydali na vánoční výpravu. Ve skromném počtu jsme dorazili na srub, dali si véču a šli spát, aby jsme měli hodně síly na další den. Ráno proběhlo jako každé jiné, takže jsme si vyčistili zuby, udělali rozcvičku a dali si snídani. A poté přišel úkol. Tento úkol spočíval v postavení tee- pee. Většina už jsme někdy alespoň viděli, jak se staví a proto nám to šlo krásně od ruky, vše jsme správně nachystali a naměřili. A mohla započnout samotná stavba, kterou jsme také zvládli úplně bravurně. Před obědem jsme ještě došli pro nějaké větve na vyslání vnitřku. Dali jsme si oběd a polední klid, abychom nabrali nějakou sílu a teplo na odpoledne. Poté jsme ještě dosbírali nějaké ty větve a dali je do tee-pee, aby jsme měli alespoň něco na té studené zemi. Došli jsme na dřevo, aby jsme si mohli i zatopit a nebyla nám ta zima. Po svačině jsme si zalezli do teplého srubu a hráli jsem hry a na kytaru. Čas utekl jako voda a přišla večeře, po které se děti které chtěli spát v tee-pee vzali věci a odebrali se tam, zbytek nahoře a dole ve strunu pokračoval v hraní her. Po chvilkové zábavě nahoře ve srubu jsem se uložili k spánku. Další krásné ráno na srubu jsme započali klasickou rozcvičkou a snídaní, po které jsme se odebrali na sběr dřeva, aby jsme si měli čím topit v tee-pee a měli na čem uvařit oběd. Po sběru jsme část dřeva dali do srubu, aby se alespoň trochu vysušilo a mezitím jsme v tee-pee začali vařit společnými silami oběd. Někdo odkrajoval a krájel brambory někdo jiný zase krájel zbytek potravin, takto jsme si hezky rozdělili role co kdo bude dělat, aby měl na našem obědě, každý alespoň nějaký podíl. Oběd jsme si snědli ve srubu aby nám bylo pořadné teplo a šli si dát lehký polední klid. Poté jsme hráli hry, jak venku tak i vevnitř a trochu poklidili ve srubu, aby jsme to tam měli hezké a už se chýlilo k času večeře, takže jsme se shromáždili ve srubu a společně se najedli a děti se odebrali nahoru. Dole mezitím proběhla příprava místa po klasické večerní posezení. Večer jsme jedli cukroví, losovali úkoly z klobouku, hráli na kytary a zpívali a užívali si společně strávený čas. Kdo opět chtěl, spal v tee-pee a zbytek ve srub. Poslední den naší vánoční výpravy jsme si dali lehounkou rozcvičku, zabalili si věci do batůžků, dali si snídani a začali jsme uklízet. Udělali jsme i dostatek dřeva , které bylo potřeba a něco málo uklidili. Potom už nás čekal jenom oběd a cesta na vlak, kterým jsme se dostali domů.

Pája