Informační servis

Jednoduchý kostým učně – oblečení vhodné pro trénink, cestování a pobyt v divočině. Ideálně v zemitých barvách (hnědá, šedá, černá, zelená), bez kovových prvků. Kožené nebo plátěné části vítány. Představ si učedníka, který se učí starému řemeslu – bojovníka, bylinkáře, poutníka.

V pátek jsme se sešli na zastávce V Ráji, kam nás poslala pozvánka do Bradavic od samotné profesorky McGonagallové. Avšak Bradavický express nedorazil… rozdělili jsme se do 4 kolejí stejně jako ve škole, na základě krátkého testu. Poté týmovou spoluprací vyluštili šifru, která nám říkala, abychom si pečlivě sbalili 2 batohy ve 4 členných kolejí na dobrodružnou cestu. Následně jsme se ještě rozdělili na dvojice, každá s jedním batohem. Pak už následoval nástup do kouzelných létajících aut a ty rozvezli skupiny na vzdálená i vzdálenější místa. Tam byly dvojice vysazeny pouze s batohem, šifrou a kouzelným předmětem. Průběh cesty se lišil skupina od skupiny, někdo se zasekl na šifře, někdo ji vyluštil špatně a někdo se několikrát ztratil. Nakonec však všichni šťastně dorazili do cíle a noc přečkali bez větších obtíží. Dopoledne jsme se vzpamatovávali ze zážitku předešlé noci – někdo dospával a zbytek hrál hry 🙂 po obídku jsme si dali konverzační okénko, proložili jsme ho hrami atd. Celý den nás, stejně jako my je, pozorovali zvířátka ze statku, který byl hned vedle nás. Odpoledne jsme z kouzelných předmětů vytvořili obraceč času, díky kterému jsme se večer vrátili v čase a šli znovu na výsadek… kecám, zničili jsme kouzelnickou nákazu, která ohrožovala kouzelnický svět a poté si už poseděli u ohně a povídali si.

V neděli jsme si ještě zkusili práci na zmíněném statku. Někteří kydali prasátkům, jiný opravovali ohradu a nebo vozili hlínu. Nakonec jsme i společně hnali kravičky na jinou pastvinu, které nám tak trochu utekli, ale naštestí jsme je nakonec zahnali do bezpečí 😀 Poklidili jsme, napápli se a vyrazili na vlak. Věřím, že jsme si všichni víkend užili – já teda moc!

Tak zase za rok!

Křéča

V pátek jsme se sešli na Jitřence, kde jsme si nakoupili všechno potřebné jídlo na víkend a potom vyrazili na vlak. Ten nás dovezl do Přímělkova, kde jsme otestovali místní vody a potom se vydali směr Rokštejn a potom pokračovali na Marínu, kde na nás čekala Kačka. Večer jsme si udělali ohýnek, kluci ještě prozkoumávali okolí a hodně jsme hráli Bang!

Ráno v sobotu bylo pozvolné plné jízd na koloběžce, hrátek v potoce a ták. Křéča se Skipym nachystali suroviny na tortilly, které jsme si pak každý sám zamotal i snědl. Před polednem jsme vyrazili na vychajdu. Bylo velké teplo a těšili jsme se, že svlažíme hrda v Panské Lhotě limčou, ale nikde nic :/ Zkusili jsme tajemnou bednu na Rokštejně, ale taky nic a tak jsme cestou k řece potkali pitnou studnu, která nás hodně obveselila. Poté jsme došli až do známého Přímělkova a otestovali vodu, jestli je o tolik jiná než včera. Byla pořád stejně mokrá 😀 Cestou zpátky se pomalu začalo zatahovat a opadlo to hrozné vedro. Večer se nesl v duchu Bangu, fazolí a blbinek. Venda s Vojtou ještě splnili nějaké zkoušky ze správného vlčete i odborek 🙂

Když se čas nachýlil, šli jsme spinkat. Ráno nás vzbudil již upršený den a tak jsme poklízeli, hráli Bang a zakončili to hotdogy 😀 Pak už jsme se vydali do známého Přímělkova, zahráli na hřišti pavouka a tradá zase zpět.

Víkend jsme si užili bylo plno vody, italského brainrotu a Bangu.

Pohoda jak má být!

Křéča

25.-27. dubna

Setkali jsme se klasicky na nádraží. Celá cesta na Srub proběhla v pořádku, jediná podivnost byla že jsme uviděli světlo asi 50 metrů od cesty, těsně u Srubu. Uložili jsme se ke spánku. Ráno nás probudila rána z louky. Když jsme se oblékly viděli jsme že je na louce nějaký zničený objekt. Po ranních záležitostech jsme se tam vydali. Evička tam šla předem. Když jsme tam došli, viděli jsme před sebou zničenou kosmickou raketu, černou skříň a kufřík na kterém byla ruka. Najednou tam doběhli profesorky, vypadali jako Bára, Sára a Eliška ale tvrdily že to je jen shoda. Řekli nám že to chtějí zkoumat, ale můžeme jim pomoct. Něco nesedělo, neměli perfektní češtinu. Ale nepodezírali jsme to. Po snídani jsme se vyšli hledat víc. Šli jsme po stopách krve až jsme došli k statnému Bejku. Tam byla Evička… nebo ne? Mělo to zelenou ruku a druhou to nemělo, jedno oko rudé. Byla vyčerpaná. Dorazili jsme zpět na Srub a tam profesorky na operovali mimozemšťanovy ruku zpět. Ten nám konečně vysvětlil že opravdu je toto tělo Evičky, ale posedl ho,

jakožto jeden z řadových vojáku na své planetě. Pak jsme poslechly černou skřínku ve které jsme zjistily že na naši planetě jsou kvůli nějakému šéfovy. Podívali jsme se do kufříku, tam byl stroj který dokáže poškodit tyto plynné mimozemšťany. Ten jsme zatím nestavěli. Pak byl oběd a poledňák, seznamovali jsme se s emzákem v Evičce, jmenoval se Tong-Tong. Během dne profesorky zelenaly. Tong-Tong nám řekl že by jim nevěřil. Po poledňáku, který trval do svačině jsme uviděli zase profesorky, byly pozelenalé a každé oko jiné. Naše obavy se potvrdily, profesorky byly ovládnuty emzákama celou dobu. Najednou zmizely, kdo ví kam. Tong-Tong nám konečně prozradil vše. Byl řadový voják na misi která měla za cíl toho Šéfa, ale byl v dojmu že ho jdou zatknout protože ovládat těla je na jejich planetě protizákonné. Když vybourali vtělil se do Evičky, zatím co šéf operace si vybral jednu profesorku a začal střílet po Tong-Tong, ustřelil ji ruku ve které byl kufřík, ale Tong-Tong utekl. Zkontrovali jsme tedy kufřík, plánek chyběl. Tong ale věděl kde jsou profesorky, v Bukáči. Vyrazili jsme tam, plížili jsme se tam a jak očekáváno, byli tam. Na znamení Tong jsme vyběhli. Nechali za sebou plánek

a zmizely do lesa. Udělali jsme testovací postavení stroje a potom ho pro jistotu rozebrali a plánek schovaly. Krátili jsme čas hrami venku či ve Srubu. Po večeři jsme šli na louku a hráli jsme kde co. Najednou bylo v dáli světlo. Rychle jsme doběhli do Srubu a uzavřeli všechny vstupy. Já se ujmul poskládání anti-emzáku 3000. Všude se ozývaly rány a jeden se snažil vlézt do okna, které Kuba zavřel, po 4 neúspěšných pokusech a 20 minutách jsme konečně postavili přístroj, vyšli jsme ven a vyčistili jsme všechny pípajícím zvukem od mimozemšťanů. Profesorky se probrali a řekli nám že celou dobu byli Bára, Sára a Eliška. Byli jsme rádi jak to dopadlo, ale Bára zmínila pátého mimozemšťana.. Šéfa. Většina dětí byla už nahoře a potom jsme ho spatřili, ve tmě noci se objevil s lucernou v ruce, prošel kolem Srubu a zmizel. Celou noc byl klid. V neděli jsme dělali nedělní věci. Dorazili jsme na nádraží když přispěchal profesor Tulipán. Prozradil nám že to je docela jeho vina že tady byli mimozemšťani, přivezli se skrz kosmonauta z Kepleru 22-B. Takže je ještě dobrodružství před námi.

-Venda

Pátek. 11.4

Bylo zataženo a slunce bylo dávno za obzorem, připravoval jsem s asistentem trasu pro náš raketoplán. V tom konečně dorazili, oddíl Vlčat. Po příhodném potvrzení vstupu do programu jsme je transportovali na Kosmodrom. Když jsme dorazily představil jsem jim náš projekt o záchraně ztracených kosmonautů, oni pojedli jejich potraviny. Pro zatím jsem se jim představil jako prof. Tulipán, nikdy nikomu nemůžete dost věřit. Pomalu jsme je začali přesouvat do rakety. Nastoupil jsem jako poslední, v 21:59 jsme vzletěli směrem na Kepler 22B. Prozatím bylo vše v pořádku.

Sobota–12.4 v Zemském datumu

Zrovna jsem se chystal budit Vlčata když jsme udělali chybu při přistávání, došlo k rozbití lampy, hned jsme přesunuli všechny ven, než tak udělali obdrželi od nás dýchací zařízení. Klima připomínalo Zemské, po nedávném výzkumu jsem zjistil že voda ani atmosféra neobsahovala jedy any opia, ale něco horšího, ale to teď není důležité. Musím zmínit jak fungují dýchací zařízení, konvertují většinu plynů na Zemský kyslík. Pokud praskne tak se musíte svázat s dalším majitelem dýchacího zařízení. Zatímco v rámci rozcvičky oddíl

prozkoumal okolí, připravily jsme perník který nějak zůstal, na rozdíl od ostatních potravin, které vypadly z rakety. Připravili jsme operaci na záchranu jídla, jejich polohu jsem identifikoval pomocí GPS čipů. Museli jsme obejít dvě místa, jedno byla krásná zlatá vodní plocha, kde jsme bez problémů našli první zásobní kapsuli. Tou dobou jsme měli prasknuté asi 5-10 procent balonků, což se zhoršilo na Mravenčí hoře kde jsme měli stav asi 25 procent. Naštěstí jsme tam našli druhou část jídla a komunikátor se Zemí. Když jsme dorazili blízko k místě nouzového přistání nejstarší část oddílu přišla o dýchací zařízení. Jestli mi něco zpravilo náladu, tak to byl úspěšné využití komunikátoru, poslali jsme v morseovce: JSME OK, KDE JSOU KOSMONAUTI. Potom jsme doplnily živiny obědem a odpočinuli jsme si. Čekali jsme na odpověď ze Země, abychom to zkrátili šli jsme hrát hry na louku, kde jsme vytvořily dýchací pole. Šli jsme se nasvačit, v tom se konečně ozvala země, psalo se: ASTRONAUT JE U TOXICKÉHO PRAMENE. Připravili jsme se na cestu ke studánce. Když jsme tam došli, nikde nikdo, jenom deník jediného astronauta. Nechal za sebou znamení, sledovali jsme je, v dáli jsme spatřili kouř. Nikdy jsem nečekal co uvidíme, byl tam jeden astronaut, nějak naživu, dny bez vody, poslední zbytky kyslíku které by už ani neměli fungovat. Dovedli jsme ho zpět na loď. Do večera, když

ostatní odpočívaly jsem s asistenty opravoval loď a vytvořil dýchací prostor okolo lodi abychom večer mohli nasbírat lillius lillius, květiny pro které kosmonauti původně letěli. Úspěšně jsme nasbírali asi 100 vzorků a připravili jsme loď na odlet.

Neděle 13.4

Bez problému jsme se dostali na Zemi, udělali jsme práce na základně a vyrazili jsme domů. Ten večer jsem při pozorování zpozoroval zvláštní jevy na kosmonautovy, ale to už jindy.

-prof. Tulipán