Pátek. 11.4
Bylo zataženo a slunce bylo dávno za obzorem, připravoval jsem s asistentem trasu pro náš raketoplán. V tom konečně dorazili, oddíl Vlčat. Po příhodném potvrzení vstupu do programu jsme je transportovali na Kosmodrom. Když jsme dorazily představil jsem jim náš projekt o záchraně ztracených kosmonautů, oni pojedli jejich potraviny. Pro zatím jsem se jim představil jako prof. Tulipán, nikdy nikomu nemůžete dost věřit. Pomalu jsme je začali přesouvat do rakety. Nastoupil jsem jako poslední, v 21:59 jsme vzletěli směrem na Kepler 22B. Prozatím bylo vše v pořádku.
Sobota–12.4 v Zemském datumu
Zrovna jsem se chystal budit Vlčata když jsme udělali chybu při přistávání, došlo k rozbití lampy, hned jsme přesunuli všechny ven, než tak udělali obdrželi od nás dýchací zařízení. Klima připomínalo Zemské, po nedávném výzkumu jsem zjistil že voda ani atmosféra neobsahovala jedy any opia, ale něco horšího, ale to teď není důležité. Musím zmínit jak fungují dýchací zařízení, konvertují většinu plynů na Zemský kyslík. Pokud praskne tak se musíte svázat s dalším majitelem dýchacího zařízení. Zatímco v rámci rozcvičky oddíl
prozkoumal okolí, připravily jsme perník který nějak zůstal, na rozdíl od ostatních potravin, které vypadly z rakety. Připravili jsme operaci na záchranu jídla, jejich polohu jsem identifikoval pomocí GPS čipů. Museli jsme obejít dvě místa, jedno byla krásná zlatá vodní plocha, kde jsme bez problémů našli první zásobní kapsuli. Tou dobou jsme měli prasknuté asi 5-10 procent balonků, což se zhoršilo na Mravenčí hoře kde jsme měli stav asi 25 procent. Naštěstí jsme tam našli druhou část jídla a komunikátor se Zemí. Když jsme dorazili blízko k místě nouzového přistání nejstarší část oddílu přišla o dýchací zařízení. Jestli mi něco zpravilo náladu, tak to byl úspěšné využití komunikátoru, poslali jsme v morseovce: JSME OK, KDE JSOU KOSMONAUTI. Potom jsme doplnily živiny obědem a odpočinuli jsme si. Čekali jsme na odpověď ze Země, abychom to zkrátili šli jsme hrát hry na louku, kde jsme vytvořily dýchací pole. Šli jsme se nasvačit, v tom se konečně ozvala země, psalo se: ASTRONAUT JE U TOXICKÉHO PRAMENE. Připravili jsme se na cestu ke studánce. Když jsme tam došli, nikde nikdo, jenom deník jediného astronauta. Nechal za sebou znamení, sledovali jsme je, v dáli jsme spatřili kouř. Nikdy jsem nečekal co uvidíme, byl tam jeden astronaut, nějak naživu, dny bez vody, poslední zbytky kyslíku které by už ani neměli fungovat. Dovedli jsme ho zpět na loď. Do večera, když
ostatní odpočívaly jsem s asistenty opravoval loď a vytvořil dýchací prostor okolo lodi abychom večer mohli nasbírat lillius lillius, květiny pro které kosmonauti původně letěli. Úspěšně jsme nasbírali asi 100 vzorků a připravili jsme loď na odlet.
Neděle 13.4
Bez problému jsme se dostali na Zemi, udělali jsme práce na základně a vyrazili jsme domů. Ten večer jsem při pozorování zpozoroval zvláštní jevy na kosmonautovy, ale to už jindy.
-prof. Tulipán