Pátek – večer
V pátek večer jsme přišli na srub neboli naší kovbojské osady, napapkali se a šli jsme spinkat.
Sobota
Po dlouhém spánku nás vedoucí probudili a my jsme se vydali na rozcvičku a vyčistit si zoubky. Následovala snídaně. Jakmile se všechno snědlo, šlo se na procházku do okolí. Po cestě u radioaktivní studánky narazili naše kroky na banditu, který tu rýžoval zlato. Hned jak nás spatřil vzal nohy na ramena. Rozhodli jsme se prohledat jeho věci, které zde zůstaly ležet. Zjistili jsme, že je na něj vydaný zatykač a taky, že se ještě téhož dne pořádá tvz. ZLATÁ HOREČKA. Po těchto zjištění jsme se vydali na srub, s sebou jsme vzali i všechny jeho věci.
Procházka nám zabrala hodně času, takže hned, co jsme dorazili jsme se šli zabalit na cestu, jelikož naše další putování mířilo na onu ZLATOU HOREČKU. Po balení byl obídek a krátký poledňáček. Jakmile jsme si dostatečně odpočinuli vydali jsme se směrem k našemu cíli. Po cestě panovala dobrá nálada, která nás po zbytek dne naštěstí neopustila. Když jsme dorazili ke zlaťáku, u kterého byla další kovbojská osada.
Byli zde nejenom kovbojové, ale i Indiáni, tepee, stany a spoustu dobrého jídla ve všech krámkách, co tu byli. Ovšem za všechno jsme museli nějak zaplatit, a tak začalo rýžování zlata v nedalekém potoce. Začal tedy hon za zlatem, což znamenalo, že jsme se všichni v prvních 20 minutách zašpinili nebo napadali do potoka.
I přes všechny nástrahy okolí potoka se nám podařilo získat zlato, které jsme vyměnili u bankéře za peníze. S naším ziskem jsme si pak kupovali to, co nás nejvíce lákalo. Na výběr toho bylo spoustu od indiánského šamana a jeho obchůdku, přes mnoho jídla, střelnici a pro nejodvážnější i kasino.
Jak se blížil večer a začalo se stmívat, rozdělal se oheň a všichni zpívali. Jakmile šaman uznal že měsíc ukazuje moc hodin rozdali se diplomy a vlčátka se vydala zpět do své osady.
Cesta zpět byla náročná, jelikož nebylo moc vidět, ale i tak jsme jí ve zdravý přežili, po návratu si šli obsadit svoje spacáčky a upadnout do říše snů.
Neděle
Dalšího dne ráno nás probudili první paprsky a my se vydali na ranní protažení. Po něm následovala snídaně. Když všichni dojedli, začaly se hrát hry. Jenomže po chvíli za námi přiběhl Kari a říká: „Děcka ukradli nám všechno jídlo a kotouč!! A taky unesli Klárku. Co budeme dělat?“ Vlčátka na nic neváhali, zabalili batůžky a vydali se jídlo, a i Klárku zachránit. Díky bohu je Klárka holka chytrá, a tak nám značila cestu. Když jsme spatřili únosce, popošli jsme kousek dál a vymysleli geniální plán. Nejstarší družinky odlákali a ostatní šli zachránit Klárku. Jenomže útočník se nám vytrhl z provazů a začal na nás střílet, proto ho nejstarší museli zneškodnit. Když zbytek uslyšel výstřely přiběhl nám na pomoc. Začali nás uklidňovat a obvazovat rány. Po ošetření jsme si uvařili na ohni guláš a vydali se zpátky na srub.
Jakmile jsme dorazili na srub dostali jsme volno až do večera. V průběhu toho jsme měli véču a pak se šlo na kutě.
Pondělí
Poslední den se stávalo v brzkých hodinách. Po snídani a rozcvičce jsme uklidili v naší osadě a ve srubu. Po úklidu byl obídek a pak se šlo na vlak. Vlakem se dojelo do Jihlavy, kde na nás čekali rodiče a my se rozešli každý k sobě domů.