Po příjezdu jsme se rychle vybalili a zabydleli. Cesta byla dlouhá a všichni už se těšili na zasloužený odpočinek, takže jsme prakticky hned zalehli do spacáku. O sobotním dopolední jsme se pustili do přípravy setonova hrnce. Rozdělili jsme se do dvou týmů a každý měl na starost svůj vlastní setonův hrnec. Zatím co někdo ohříval kameny, jiní kopaly jámu nebo připravovali maso k pečení. Po pečlivém zabalení a uložení do jámy jsme nechali maso pomalu péct. Po obědě nastal ten pravý okamžik – maso jsme vykopali a bylo naprosto vynikající! Šťavnaté a dokonale propečené. Při svačině jsme si povídali o zážitcích z vaření, když v tom jsme objevili vzkaz od starého indiánského šamana. Psalo se v něm, že se máme po setmění vydat za ním. Jelikož se brzy stmívalo, hned jsme vyrazili. Cestu nám ukazovaly svíčky, které vytvářely tajemnou atmosféru. Když jsme dorazili k šamanovi, nabídl nám ochutnat prastarý indiánský odvar. Po jeho vypití jsme pocítili zvláštní klid – jako by se nám pročistila mysl. S tímto pocitem jsme se vrátili zpět na srub a v tichosti se uložili ke spánku. V neděli ráno už nás čekalo jen balení a úklid. I když se nikomu nechtělo odjet, věděli jsme, že si tento víkend budeme dlouho pamatovat. Indiánská výprava byla nejen o dobrém jídle, ale i o zážitcích, na které jen tak nezapomeneme.
Evík